Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kla.Ce.K.Fest 2007

3. 4. 2007

Klacek.Fest 2007

 

Zdravím, jsem tu zas, jen tak se mne nezbavíte. Před pár dny(teď už možná týdny), v pátek 30. března nám KlaCeK zase řádil, opět ve známé knajpě Vatikánu. Pro ty, kteří si našli věrohodnou výmluvu, aby se tam neukázali, tu mám shrnutí, nevím jestli stručné, ale to teď neřeš.

Byl to velkolepý hudební festival Klacek.Fest 2007, kde vystoupilo bezpočet kapel – pět. Dobře, není to zas tak obrovské číslo, ale nejde přece o množství, jde o kvalitu, která tentokrát byla podle mého absolutně nehudebního vkusu vcelku slušná.

Mělo se to rozjet v sedm večer, jenže první kapela na programu měla technické potíže(chyběl jeden člen), takže se hodinu čekalo. Moderování se ujali slečna a slečňák, a to Káťa Sněhurka Janečková, pohodová dívka něžných mravů, pánové měli na co koukat, a Domeniko Rykr, každá holka v sále se určitě začervenala, nebo by jí zvlhly… oči, když na ni pohlédl, a podle jeho povedených hlášek a výstupu na podiu by člověk řekl, že má moderování v krvi. Sice toho moc nenamoderovali, jediné, co museli hlásit, byly názvy skupin, ale i z toho dokázali udělat samostatnou show.

Dost už o těch dvou, určitě je znáš. První kapela, jak jsem ještě neřekl, byla PAPAYA TYRKYS. Přesně tak, ta samá nadějná čtyřka z gymplu nebo převážně z Hronova, zaleží jak se na to díváš, která hrála již na předvánoční Prima Noci. Podstatné zlepšení oproti minule byl hlas frontmana, nebyl nastydlý a zněl mnohem výrazněji, a to přidalo na kvalitě. Ze začátku lidi zkoušeli jen pasivní tanec(kývání hlavou nahoru dolů), až na pár skalních fanynek, pak už se trochu rozhýbali(pomalejší pogo). Asi uprostřed svého výstupu pozvali k sobě Brébu, který slavil narozky, aby s nimi zazpíval. Zkusil variaci „Sex Bomb“ ve svahilštině, velmi působivé.

Když Papaya odezněla, nastoupili BENJAMING BAND z Petříkovic, ve skotských krojích s punkerskými ozdobami. Zvlášť výrazný byl dudák/harmonikář s levou půlkou obličeje pomalovanou barvou(mordou nebo zelenou, už nevím). A protože bylo publikum už rozehřáté, nebyl pro Skoty problém je povařit ještě víc. Už to vypadalo, že v souboji o vydrž lidi na parketu prohrávali, ale pak se vrátila jedna pochybná skupinka, která asi byla venku na cígu, a pogo pokračovalo dál, než Benjaning museli ustoupit další kapele. Jako třešeň na dortu(i když teď bych spíš řekl žalud…) pro příliš zvědavé fanoušky ukázali, co nosí praví Skotové pod svými kylty (holý zadek).

Benjaming publiku docela chyběli, ale brzy jim spravili náladu VISION DAYS. Hráli o něco tvrdší punk než předchozí skupina(teď mne neberte vážně, vyznám se v hudbě jako varan v kvantové fyzice). Docela překvápko bylo, že věnovali jednu původně výsměšnou, ale nakonec upřímnou píseň policii, protože jim páni policisté kdysi pomohli vyřešit jistý incident s holohlavými spoluobčany. Jejich tempu stačilo už jen pět borců na parketu, ale jen do doby než se přidali někteří členové Benjamingu, aby bylo trochu víc bordelu a legrace. Bordelu taky přibylo, když se nějaký opilý idiot bavil tím, že lidi poléval pivem. Když přišel čas loučení, lid si postupně vyžádal asi pět písní na závěr, ale někteří byli z poga už tak unavení, že padali na podlahu.

Pak bylo ticho. Dost dlouhé ticho. Pražští VYČŮRAT A SPÁT se před svým vystoupením šli jeden po druhém vyčůrat a něčím posilnit(cígem a  Jelzinem). Hráli vcelku dobře, ale byli strašně nadržení, protože pořád chtěli, aby se jim některá dívka pořádně odhalila. Jedna se k tomu už chystala, prý za pár podepsaných cédéček, ale její přítel jí v tom zabránil. Mezi jejich hity patřily punk-ska coververze písní „Big Big World“ a „Voda Živá“, což znělo naprosto skvěle otřesně, docela to pobavilo, ale na takovéto věci frontman upozornil už v úvodu, když se přiznal, že  „Budem zpívat nahlas a falešně“. Ukázali taky, že jim záleží na posluchačích, např. hláškou „Nějaký č**ák ztratil zapalovač, pučte mu někdo sirky.“

Po Pražácích zůstalo prázdno, jak na sále tak i na podiu, taky proto, že  technici odnášeli nástroje. Pár z nich (možná jen jeden) už nevypadalo zcela střízlivě a pro lidi sedící u dveří to bylo kapku nebezpečné, už nevím kdo, ale někdo poznamenal na adresu jednoho technika s těžkou bednou, že „Ono se to blbě nosí, když je člověk ožralý…“

Když přijela poslední OSTAŠ, to bylo po jedné hodině v noci, knajpa se už pomalu vyprazdňovala, takže v době, kdy začali hrát, už zbývala jen hrstka vytrvalých organizátorů, techniků, technic, milých slečen, a ostatních členů KlaCKu. Samotná Ostaš už byla jen uvolněný jazz-rock, aby se duše trochu uklidnila po náročném dni a večeru. Výjimečná pak byla dojemná harmonika, ale ne tak dojemná, aby někoho rozbrečela. Publikum už netančilo, nic nevyvádělo, lidi si jen postavili židle před jeviště, poslouchali a tleskali.

A to už byl konec. Na podlaze zůstalo jako obvykle po takových akcích nehorázné svinstvo, jako vždy se několika lidem povedlo nechytit půllitr před barem, rozbít láhev něčeho o kraj stolu, vyrvat kus rámu z okýnka na záchodech a podobné radosti, prostě známky toho, že se lidem festival zalíbil a že se těší na další.

 

jou

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář